Valtický zámek - instalace

V zámecké instalaci, situované v prvním patře, se návštěvník může seznámit s proměnami dobového vkusu a vedle dochovaných barokních prostor také s tím, jak bylo baroko vnímáno v 19. a 20. století. Valtický zámek byl nejen rezidencí knížete, ale v době jeho nepřítomnosti byly reprezentační místnosti přístupné, o to prokazatelně od první poloviny 19. století. Patrně v této souvislosti vznikla jakoby muzeální instalace, představující cenné předměty z liechtensteinského majetku a připomínající významné návštěvníky a obyvatele zámku – rakouského císaře Františka Josefa I., s manželkou Elizabeth, kancléře Metternicha, knížete Josefa Václava Liechtensteina. Dodnes se v zámeckých sbírkách z uměleckých děl dochovaly obrazy Orazia Riminaldiho, H. Faistenbetgera, Hanse de Jode, Franze Wernera Tamta, Gottfrieda Libalta, Pietera van Laera, většina nejkvalitnějších obrazů však byla již od 18. století tradičně umístěna v liechtensteinské obrazárně ve vídeňských palácích.  

Převzetí Valticka Československou republikou v roce 1920 na základě Saint – Germainské smlouvy nepřineslo zdejšímu zámku žádnou změnu.

Konec druhé světové války postihl i valtický zámek – co nebylo odvezeno majiteli, to padlo za oběť rabování – nejvíce pociťujeme ztrátu původního mobiliáře, gobelínu ad. V zámeckém areálu byli rovněž zastřeleni Rudou armádou sovětští zajatci jako ,,zrádci“, po válce část zámku sloužila jako tábor nucených prací pro ženy, další část jako sušárna chmele a uvažovalo se dokonce o využití zámku jako továrny. Přitom probíhala značná devastace areálu – zejména a zámeckého divadla, varhan v zámecké kapli ad.Rozhodnutí o přímé správě státní památkovou péčí bylo pak nesporně záchranou hodnot, vzniklých v průběhu věků. Valtický zámek tvoří významnou součást Lednicko – Valtického areálu, zapsaného v roce 1996 na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Valtický zámek byl tedy ve svých dějinách hradem, knížecí rezidencí nejrůznějších variant a později pohodlným zámeckým sídlem. Výklad jeho jednotlivých forem musí být tedy podřízen jejich původního smyslu.

Okolnosti vzniku jednotlivých uměleckých děl jsou dnešnímu návštěvníkovi neznámé a pohnutky a způsob uvažování objednavatelů dosti vzdálené. Přesto dějiny zámku i výtvarná kvalita zde vzniklých děl k nám dokáží stále srozumitelně promlouvat.