Historie zámku

Valtice, německy Feldsberg, město ležící do roku 1920 v Dolních Rakousích, sdílelo s touto zemí společné správní, hospodářské i církevní dějiny. První písemná zmínka o Valticích je z 10. ledna 1193, kdy pasovský biskup Wolfger směňuje hrad s Richardem ze Seefeldu, vrchním stolníkem rakouských vévodů – Valtice se poté stávají dědičnou državou tohoto rodu. Wichardův syn Kadold se nejen ochotně účastnil rytířských turnajů, ale také jejich organizátorem, a to i na valtickém hradě. Z rytířského eposu známého minnesengra Ulricha z Liechtensteinu (1200 – 1276) se dozvídáme rovněž o výstavnosti zdejšího hradu před polovinou 13. století. Kadoldovým synem Albertem, který náležel mezi přívržence Přemysla Otakara II., tento rod vymírá. Majetek byl pak rozdělen mezi šest Albertových dcer, později jsou hrad i město rozčleněny pouze na dvě části, jak jsme o tom zpraveni listinou z 6.7.1387. Hrad byl roku 1377 vybaven kaplí, zasvěcenou sv. Mikuláši a Kiliánovi.

Pánům z Liechtensteinu se podařilo do roku 1395 jednotlivé části scelit, v jejich majetku zůstalo toto šlechtické sídlo s krátkými přestávkami až do roku 1945. Po ztrátě Mikulova v roce 1560 se Valtice stávají trvale hlavním rezidenčním místem tohoto rodu. Jejich sousedství s moravskou Lednicí, v níž vzniklo hlavní letní sídlo rodu, vedlo k vytvoření významného středoevropského celku, v němž hrála jen omezenou úlohu.

Role valtického hradu a později zámku však v průběhu dějin nebyla totožná, v závislosti na jednotlivých držitelích se měnila funkčně i významově.

Musíme si uvědomit, že v případě valtického zámku byl několikrát změněn prostorový koncept uspořádání a dnešní měřítko a rozsah za chování objektu umožňují myšlenkovou rekonstrukci jednotlivých stavů objektů v průběhu času pouze v omezené míře. Kdybychom vycházeli pouze ze současného stavu, riziko by bylo značné.

Kolem poloviny 16. století byl rozšířen původní hrad směrem k severozápadu o palácovou stavbu, převyšující starší budovy o jedno podlaží.

Další významné změny probíhaly za Karla z Liechtensteinu, od roku 1608 prvního knížete v tomto rodu a od roku 1614 rovněž vévody opavského, prvního ve stavovské obci na Moravě a místokrále českého. Valtice získaly výtvarným vyjádřením této změněné situace nejen námětově zajímavou vnitřní výzdobu, zobrazující významné historické události z Karlova života, ale rovněž zde bylo vybudováno severní spojovací křídlo s velkým portálem. Na místě starších renesančních bastionů vznikly výrazné nárožní rivality, měnící dosavadní podobu zámku ve shodě reprezentačními nároky nové knížecí residence na stavební ty ,,palazzo in fortezza“. Jako architekti jsou zde na počátku 17. století uváděni Giovanni Maria Filippi a Giovanni Basttista Carlone starší.